noc

Musím o tom mluvit.
Bez toho nevydržím.
Celý bláznictví začalo v sauně. Předtím jsem na něj nikdy takhle nemyslela...Ale tam, když jsem ho viděla v plavkách. Té tmavohnědé hlupy kolem kozi až do krku. Brutální vedro a jeho modré oči tam ve tmě, jako blesky...Bláznictví!!!! Celý víkend jsem jenom  na jeho tělo čuměla, ale jsem stokrát tvrděla, že jsem totálně zamilovaná do toho druhého.Asi jo, asi jsem byla. Nevím.
Ale copak...On mě nechtěl, a více-méně já ho taky ne.
Pak den za den, týden za týden, nikdo nemyslel o tom. Nikdo nemyslel na saunu, na vypocená těla. Na večer,když jsme seděli spolu na gauči. A jak voní...Má takovou silnou mužskou vůni, někdo mi řekl, že to někdy není moc příjemný, ale vždycky mě to hodně vzrušelo.
Například jeden den, někdy nakonci důbna. Hraly jsme pingpong ve sklepu, a pak jsme šly do hospody blízko Mendláku. Nebyly dost místa, tak jsme sedeli vedle sebe na stejné židli. A tam zase ta vůně. Neuvěřitelný, že jsem furt mluvila s ním o tom jak mě sere a bolí, že ten druhej nemá žádný zájem, a přitom moje celé tělo a celý mozek nechtěly nic jiného, než ho cítit...
A ještě předtím na zastávce, kde mě jen tak objímal. Asi byla mi zima. Pak už bylo mi horko...
Potom zase dlouho nic, žádné špinavé myšlenky...Možná parkrát se mi něco zdálo, ale to je všechno.
Vůbec mi nenapadlo, ani náhodou, ani jednou...
To je ale zajimavý pocit! Měsíce uběhají takhle, že žiješ někoho velmi blízko, ale jenom, jako dobří kamarádi. Ale tam vzadu hluboce něco furt je...Ale co, ani ty nevíš co, nemáš šajn.
A jeden večer si všimneš, že lěžíte spolu v postelí, jakoby to bylo vůbec normální!? A pak si všimneš, že jeho prst je ve tvé puse! Ježiš! Jak se to stalo? Ničemu nechápeš, ale jestli se podíváme na celou obdobu, tak je to jasný. A pak už se milujete tak přírodně, bez ani stydění jakoby jste to už tisíckrát dělaly.
Tomu nikdy rozumět nebudu. Ale je problem, to se nedá dokončit! Všechno, co se děje s ním v noci je nekonečná sen. Všechné pohyby, dotyky, políbky, dál a dál...Možná budu mít jiného milence, ale marně...Nebude vědet jeho tájemství a vykopnu ho za noc...Nikomu nikdy nechci vysvětlovat, co on umí. A kdo neumí, já ho chtít nebudu.
Já už potřebuju jenom tu noci, jinou nechci, jenom tu...Jedna noc, ve které je všecho co jsem opravdu já, o které se nedá mluvit, ale někdo to zná. Jestli nic v životě neumí a neuskuteční, ale naše tajemství zná a bude nosit navždy semnou nebo bezemě.